V minulém příspěvku jsem nastínil, jak jednoduše jsme se s Ondrou a Pavlem dostali do Kambodže. Pravda je však jiná... tak jednoduché to zase nebylo.
Proč píši pouze o cestě s Pavlem a Ondrou? Protože jsme opravdu letěli a cestovali jenom ve třech. Martin je trochu sólista, a tak nejen, že jel o pár dní před námi, ale dokonce se rozhodl, že to tu s námi v tom vedru nedá déle než do příštího víkendu. To je také důvod, proč v tomto příspěvku čtete o Martinovi naposledy a v těch příštích ho moc také nepotkáte.
Letěli jsme z Vídně s Qatar Airlines s přestupem v Doha - přestup sám trval cca 10 hodin. Co s tím časem? No nic, využili jsme ho na průzkum letiště o pěti terminálech. Prolezli jsme tv koutky, apple koutky, mrkli co a kde je k zakousnutí, a nakonec zahnízdili v pánské odpočívárně (holt arabská země, dámy spaly vedle). Až na pár chrápajících spolunocležníků jsme překonali noc v klidu a spokojeně se, po přesunu z „anatomicky“ tvarovaných křesel na zem, vyspali a zabili tím pár hodin času do odletu.
 |
| Apple koutek na letišti v Doha. Foto: Pavel |
Ráno nás sice Pavel, který mezitím utekl na sólo průzkum letiště, v již vyprázdněné odpočívárně na zemi napoprvé přehlédl, ale napodruhé již našel a šli jsme hledat snídani. Nad burgerem z Burger Kingu nakonec vyhrál sandwich z jiného fast foodu a po téhle typicky „Qatarské“ mňamce se letělo dál. Let do Bangkoku se následně proměnil v dopolední košt kvalitního alkoholu.
Po přistání v Bangkoku jsme využili supermoderní nadzemku k cestě na autobusové nádraží. Okolí nádraží již tak supermoderní nebylo. Cestou pěšky ze zastávky na nádraží (asi 2 km) jsme s hrdostí odmítli tuk tuk, protože se nám nezdála cena dostatečná ani po tom, co cena poklesla o 200 % . Jak následně řekl Ondra: „Tuhle cestu jsme museli podniknout, abychom si taxíků začali vážit.“ No.. co budu popisovat. Prostě to hezké v tom vedru a tmě pro pěší s obrovskými krosnami na zádech nebylo. Pavel po cestě pokopal zlaté rybičky před lokálním zverimexem a my se k němu raději v tu chvíli moc nehlásili.
Autobus jel chvilku před půlnocí, což nám poskytlo čas na dlabanec uprostřed nádražní haly. V supermarketu jsme zakoupili hotovky, které nám ochotní prodavači ohřáli, a my s chutí tyto „špagety“ snědli. Na hranice s Kambodžou nás bus dostal cca ve 4 hodiny ráno. Škoda, že hranice otvírá až okolo sedmé. Logika jízdního řádu není bohužel v tomto případě dohledatelná. V Thajsku se jezdí stejně jako v UK na levé straně silnice a cesta na hranice byla celou dobu více/méně rovná a pěkně vyasfaltovaná. Stejně nám ale přišlo, že řidič s tou rovností silnice měl problém, a tak jel celou cestu slalom. Později v Kambodži jsme pochopili, že je mu právě tento způsob jízdy vlastní.
Samotnou hranici jsme museli přejít pěšky. Po zaplacení víz a (pravděpodobně) menšího úplatku místnímu hraničáři nám v pasech přistála víza, nasedlo se zpět do busu a jeli dalších 8 hodin z hranic do Phnom Penhu. Narozdíl od Thajska se v Kambodži jezdí vpravo. Také cesta se skládá oficiálně z jednoho jediného pruhu. Platí právo silnějšího, takže autobus prostě jel, když mu to cesta dovolila a troubil, dokud všichni neustoupili. Jelo se vpravo. Jelo se uprostřed? Jízda v protisměru? Žádný problém. Na druhou stranu to nebyl problém ani pro ostatní, takže jsme záhy pochopili, že tady my řídit opravdu nechceme.
 |
| My tři před vstupní bránou do Kingdom of Cambodia. Foto: Tomáš |
Jedna věc mne na cestě opravdu překvapila. V podstatě až na pár míst byla celá silnice obklopená domy, domečky s menšími pruhy pole či opravdu chatrnými chatrčemi na kuřích nožkách (v lepším případě z betonu, v horším ze dřeva nevalné kvality). Příroda mezi městy nebyla mou osobou v podstatě vůbec spatřena. Kluci říkali, že tam občas něco takového bylo, ale já asi spal. Na cestě bylo také zahlédnuto několik desítek krav (i opravdu hubených), stovek dětí na skútrech, „Benzínka/obchod“ každých 100 metrů jízdy, spočívající v prodeji benzínu v lahvích uskladněných na slunci. Bezpečně to moc nevypadalo, ale to se na druhou stranu nedá říct skoro o ničem na silnicích v těchto končinách.
 |
| Kdo vlastně jede v protisměru? Jedeme vůbec po silnici? Foto: Pavel |
Žádné komentáře:
Okomentovat